Stýbla Ďáblic - Celtic THK (3-5)
Sud navzdory lazaretu
(hráno 8. 12. 2010 na Mikulovce, UMT3, od 18,15 hod.)
Nechybělo moc a poprvé v historii Celtiku jsme mohli mít stejný počet fanoušků jako hráčů. Že jen na čumendo dorazí dlouhodobí marodi Bláža s Pavlem, bylo jasné. Přidali se k nim ale také Sushi (natržený vaz v koleni) s Lukym (nakopnutá noha z minulého duelu se Šlechtou). Mezi fanoušky sice nechyběla ani CelticGirl, i tak ale diváci s hráči nakonec na počet přece jen prohráli. Navzdory tomu, že v první půli byla na place jen šestice žabiček.
A to jsme byli ještě rádi, že jsme se vůbec dali dohromady. Pražskou hromadnou dopravu totiž sužovala uzávěrka metra způsobená zatékáním vody do Nuseláku. Připraveni nastoupit jsme tedy byli těsně s koncem čekací doby. Základní formaci tvořili chytající Brejchys, v obraně Czechmate s Krychlounem a vepředu Stenly, Jířa a Váca.
Jestli jsme se obávali, že budeme mít v improvizované sestavě s třetím celkem tabulky plné ruce práce, bylo to naprosto zbytečné. Po první půli jsme mohli vést klidně o pět gólů. Brejchyse prověřil jen dvakrát, jednou střelou z dálky, kterou naše momentální brankářská dvojka zpacifikovala stylem "slepička snáší vajíčka" - prostě na balon dosedla, a to jen kousek před brankovou čarou. Podruhé už z toho byl gól, v naprostém závěru prvního poločasu Ďáblice z ojedinělé akce skórovaly.
Znamenalo to ovšem pouze snížení na 1:3 z jejich pohledu. Náskok jsme si vypracovali po trefách Stenlyho, Váci a Jíři. Zvláště poslední branka stojí za zmínku. Jířa byl u míče rychleji než zbytečně vyběhnuvší gólman, a vysunul tak Vácu do úniku "sám na prázdnou kasu". Váca ale před bojem o čelo tabulky kanonýrů (v tu chvíli mu chyběl právě jediný zářez k vyrovnání Balvína z Imidinu) dal přednost fotbalovosti - Jířovi totiž ještě nahrál zpátky, a nabídl mu tak skutečnou lahůdku.
Po přestávce naskočil mezi tři tyče Soukíno, který v průběhu prvního poločasu přikulhal s berlí a sádrou na noze. Sádru sundal, berli odhodil, nazul kopačku a šel si vychutnat hon za sudem na vlastní kůži! Jak my, tak soupeř jsme uznali, že je blbost, aby v bráně jen tak stál a nudil se. Stýblům přišli dva další hráči, kteří jejich projev oživili, my naopak možná trochu polevili. Soukíno si tak opravdu zachytal, dokonce inkasoval i jednou více než Brejchys, teda dvakrát. Ty góly ale už nic moc neřešily.
Ještě před nimi se totiž prosadil Stenly, který po precizní přihrávce Czechmatea dovezl míč za čáru skluzem jak na saních, a poprvé v zelenobílém také Krychloun. Ten ukázal, co v něm vězí. Míč si sám vybojoval, pak zamotal hlavu několika obráncům a následně zamířil skoro přesně do šibenice! A i oslava gólu stála za to. Závěje sněhu podél hřiště využil Krychloun ke skoku plavmo! Mimo jiné i za to si vysloužil ocenění Muž zápasu.
Radovat jsme se z branky mohli ještě častěji, několikrát se ale akce změnila v připravování co nejideálnější pozice pro Vácu, až z toho nic nebylo. Ďáblice nás za to částečně potrestaly zmíněnými dvěma trefami, ale ty už jen upravily konečné skóre na 5:3 pro nás. Sud je náš! Udělá dobře mně i Tobě....
Vzhledem k tomu, že šlo o poslední mač sezony, je jasné, že následovala dokopná. Tentokrát jsme ji zahájili v naší oblíbené číně, poté se přesunuli do staré známé Blanice. Nemohlo chybět uctění klubových barev, poklábosení o sezoně právě skončené i o té následující, Soukíno přebral Zlatý míč pro nejlepšího hráče podzimu (při odchodu ho ale musel odevzdat zpět majiteli Czechmateovi)... Bylo co oslavovat, a tak se taky oslavovalo. Snad bude podobná nálada taky při jarní dokopné!
Sushi