Imidin Opatov - Celtic THK (3-6)

I s deseti lidmi to jde!

Kdybyste mi kolem středečního poledne řekli, že večer i ve svém třetím zápase v šestce vyhrajeme, možná bych vám i nějaký ten políček za nejapnou legraci vlepil. Vypadalo to totiž, že se budeme muset obejít bez Soukína. Já už se tedy po poslední zkušenosti (jistě si všichni vzpomenete na ten památný gól z autu) na chytání moc necítil, další troufalec se naštěstí našel v Brejchysovi. Ten se sice pochopitelně zdráhal slíbit kvalitní výkon, ujistil ale, že do toho samozřejmě dá všechno.

Brejchysova premiéra v bráně (pokud nepočítáme čtvrthodinku v osmičce v duelu, v němž jsme Ohradní vypráskali 17:1) se ovšem nakonec odložila, protože Soukíno dorazil. A právě on byl jedním ze základních stavebních kamenů našeho vítězství, několikrát se předvedl ve výborném světle, například při jednom přímáku zpoza vápna, navíc si velmi umně postavil i tyče.

Naší tradiční oporou je, a to od prvního utkání první hanspaulské sezony, Váca. Ten jakoby se ve druhém kole svou jubilejní padesátou trefou v HL uklidnil. Zatímco třeba v letošním úvodním zápase měl šancí na deset gólů a dal jen jeden, tentokrát si za svou efektivitu zaslouží pochvalu.

"Prostě jsem to tam čutnul bodlem," popsal Váca erudovaně branku, kterou otevřel skóre s Imidinem a při níž mu pomohlo břevno. Jenže netrvalo dlouho a Opatovští srovnali. Gól padl stejně jako další dva, co jsme dostali, po zbytečné chybce. Brejchys mohl míč pustit do zámezí, to jsme na něj ale nikdo nezařval, a on tak v nouzi odvrátil balon přímo k nohám neomylného střelce. Naší usměvavé jedenáctce však nemůžeme nic vyčítat, branka padá na vrub špatné komunikaci.

Z vyrovnaného stavu nás vyprostil opět Váca, i v tomto případě trochu se štěstím. Czechmate střílel vedle, Krychloun se rychle zorientoval, míč zachytil a nahrál do vápna Vácovi, jenž zamířil přesně v pádu. Bohužel jsme znovu vedli jen pár minutek. Po jedné ze standardek jsme zapomněli před Soukínem jednoho útočníka zcela samotného...

Kdo nám asi tak mohl zajistit stav 3:2? Samozřejmě Váca. "Se Stenlym jsme odstavili obránce, on spadnul. Asi to bylo trochu s faulem," přiznal v naší oblíbené čínské restauraci s úsměvem (až jsme byli poprošeni o utišení se) Váca. "Já jsem mu to pak vrátil mezi nohama posledního stopera," navázal Stenly. "A já jsem to tam uklidil," dokončil barvitý popis gólové akce střelec Váca.

Pokud byste čekali rychlé vyrovnání na 3:3, mýlili byste se. Poprvé jsme totiž dokázali Imidinu odskočit na rozdíl dvou branek. Do jisté míry tomu ale opět vděčíme paní Štěstěně. Brejchys sice zdařile překopl obranu soupeře na nabíhajícího Czechmatea, proti němuž poměrně zbytečně vystartoval gólman, "ale ten můj lob byl nepovedený," sebekriticky zhodnotil nakonec vítězný gól Czechmate.

"Zaplatil" za něj nedlouho poté úderem po obličeje, který rozhodčí nezaznamenali, a nechali proto pokračovat ve hře. My se bohužel zastavili, trestem za to byla výstavní rána Imidinu, již zadržela až síť.

Uklidnění do našich řad přinesl gól Lukyho, na němž má velký podíl Váca, který se odhodlal k presinku obrany. Tu dostal do takové nepohody, že "dobrovolně" nahrála Lukymu. "A pak jsem propálil gólmana," uzavřel popis své trefy Luky. Jeho vyprávění bylo mnohem vzletnější, avšak mě už bolela ruka, a tak jsem si ho nepoznamenal v celé délce. Náš špílmachr vám na požádání kompletní akci určitě rád popíše znovu.

Definitivu dvěma bodům na naše konto dal při svém prvním letošním startu Jířa. Defenziva soupeře už byla otevřená, čehož využil: narazil si o Vácu a sám před brankářem neměl problém se zakončením.

Za zmínku ještě stojí to, že jsme poprvé (s výjimkou našeho vůbec prvního přáteláku před první sezonou) hráli bez dresů. Soupeř měl naprosto stejnou barevnou kombinaci jako my a s našimi dresy otočenými naruby se to stejně tlouklo. Proto jsme hráli jak kdysi na plácku za barákem každý v jiném triku.

Shodli jsme se také na tom, že po Stevu byl Imidin asi nejlepším soupeřem, na který jsme dosud narazili. Všichni hráči na tom byli velmi dobře technicky, jen brankář stoprocentně nebyl brankář. Další naší devízou v porovnání s Imidinem byla širši lavička, soupeř měl jednoho borce na střídání, my čtyři. Je to tak vůbec poprvé, co jsme s desetičlennou soupiskou dokázali zvítězit. V předchozích dvou pokusech jsme shodně remizovali 3:3 (s Boss Teamem v osmičce a loni v sedmičce s Alem Bundou).

Možná i kvůli tomu, že za Imidin hráli lepší fotbalisté, kteří s námi asi nečekali porážku, byl zápas poměrně vyhecovaný a tvrdý. Několik zákroků na obou stranách vůbec nebylo potrestáno, ke konci se naopak pískalo skoro všechno. Doplatil na to i Honzík, který inkasoval žlutou kartu, a stal se dokonce prvním Celtikářem, jemuž ji rozhodčí napsali do zápisu!

Během utkání jsme se trochu chytli i s trenérem domácích, poté však vychladly hlavy a s ním i hráči jsme si v pohodě potřásli pravicí a vyměnili i pár vlídných slov. Kouč Imidinu také třeba pravil, že "už jsme tam". Pochopitelně ale víme, že tak tomu ještě rozhodně není a je zapotřebí makat dál!

Sushi