Celtic THK - Paráda 3:3 + Rektorský sportovní den
Bod navzdory únavě materiálu
(hráno 18. května 2011 v Hostivaři, tráva, od 9.00 + na Mikulovce, UMT3, od 18.15)
Jako předkrm před večerním mačem si někteří z nás (Suši, Bláža, Soukíno, Czechmate a Váca + hostující Fanda) střihli fotbalový turnaj v rámci Rektorského sportovního dne UK. Rozcvička to byla vydatná a ne všichni jsme ji přežili úplně vcelku, například Blážova bota, Czechmateův kotník nebo Sušiho stehna, na která zaútočil vlk.
Byla to daň za solidní výsledek, který se nám v konkurenci celkem 28 týmů podařil uhrát, skončili jsme totiž čtvrtí. Objektivně je třeba uznat, že nás nastartoval první gól na turnaji. Ten po dvou chudých letech vstřelil sám kapitán. To zdravě nabudilo Vácu, který si řekl, že nemůže dát méně branek než Suši, a trefil se nakonec osmkrát.
Turnajem jsme nejdříve procházeli hladce, ve skupině jsme třikrát vyhráli, zasekli jsme se ale v osmifinále za stavu 2:0 pro nás. Soupeře jsme nechali lacino vyrovnat, na penalty jsme však proklouzli dál. Taktiku, kterou si jeden ze soupeřů ze skupiny dal i do názvu (Povolíš, přitáhneš), jsme dotáhli k dokonalosti ve čtvrtfinále. To jsme povolili Oldovým hochům třígólové vedení a potom jsme si pěti brankami přitáhli postup do semifinále. Poté se bohužel projevila vyšší kvalita soupeřů i naše únava (s jedním mužem na střídání jsme dohromady odehráli dvě a půl hodiny čistého času). Takže jsme projeli jak semifinále, tak souboj o bronz. Ten jsme navíc za stavu 0:5 skrečovali předčasně.
Tužby, že na turnaji skončíme nejpozději ve tři, abychom ještě trochu zrelaxovali a třeba se i najedli, se nevyplnily. Hráli jsme až do pěti, následovala rychlá sprcha, rozloučení s oporou zadních řad Fandou (který se zapsal do historie klubu krásným "nahozením" od červené, jež zapadlo mezi betony brankáře) a přesun na Mikulovku.
Tam zaplaťpánbůh lavičku původně zaplněnnou jen lazary obsadili brzo i čerství čutálisti. Nakonec byl mix pět na pět, brzo ale kotník nedovolil pokračovat Czechmateovi, takže dokonce převážili ti odpočatí. Kdybych se měl soustředit na hru, abych potěšil Lukyho, musel bych zopakovat to, co v minulých dvou reportech. V prvním poločase jsme totiž hráli slušný fotbal, soupeř vypadal tak na bůra, jenže jsme zase neubránili dvě standardky a ani vyložené šance neproměnili.
Ještě na konci první půle Váca po vynikající přihrávce Pavla (hlavou přehodil posledního obránce a Váca šel sám) naštěstí snížil a po přestávce završil svůj vynikající výkon dalšími dvěma góly (celkem jich dal za den 11!) a euforie byla na světě. Bohužel jsme asi minutu před koncem nepokryli ještě jeden přímák, čímž se zrodila remíza 3:3. Možná bych napsal něco víc, kdyby nebyla už další středa 17:15 a já nevyrážel na následující zápas...
Suši