Celtic THK - FC Imidin Opatov 0:2

Hru nervů jsme nezvládli

(hráno 27. dubna 2011 na Mikulovce, UMT3, od 18.15)

Potvrdit, že jsme na podzim nevyhráli jen díky štěstí a dalším náhodným okolnostem. To byl náš hlavní cíl pro duel s Imidinem, který si zase chtěl spravit  chuť, a to jak výsledkově, tak tvrdostí. Krásné fotbalové představení z podzimu tak vystřídala jarní nevkusná bitva.

Bohužel jsme nebyli pouze oběťmi, první větší průšvih šel naopak za námi. To když ve 4. minutě vyústila roztržka Stenlyho s Balvínem v hlavičku našeho navrátilce po zranění, které mu na podzim způsobil právě imidinský Balvín. Stenly od rozhodčího naštěstí dostal jen žlutou kartu, což ale v poměru k (ne)trestání dalších našich i soupeřových prohřešků celkem i odpovídá, jakkoliv víme, že za normálních okolností měla následovat jasná červená.

Podobné štěstí z pohledu uplatňování pravidel jsme měli zhruba po deseti minutách hry, kdy Sushi po rohovém kopu místo míče podkopl soupeře. Tak, jak to vídává v televizi, ale roztáhl ruce a sklonil se nad ležícího soupeře se slovy "To si děláš srandu? Vstávej!" Na rozhodčího to evidentně zapůsobilo a penaltu nenařídil.

Jinak jsme v prvním poločase měli více ze hry, více střel a možná i více gólových možností. Tu největší asi ve chvíli, kdy jsme rozehrávali od vlastní brány a Imidin zahlásil střídání. Bláža už mezitím stihnul přihrát jednomu z obránců, který s míčem na noze počkal na dostřídání soupeře. Míč se rychle dostal k Vácovi, který se zjevil sám před gólmanem. Imidin neustále pokřikoval, že střídali, na což náš rozhodčí nereagoval. Váca bohužel uslyšel hvizd z vedlejšího hřiště, a proto se zastavil a z možnosti jít do vedení nic nebylo.

Utkání se zlomilo chvíli před koncem první půle, kdy jsme dostali první gól. Balvín se dostal sám před Blážu, jenž ho vychytal. Jenže od dobíhajícího Honzíka se míč znovu vrátil k Balvínovi, navíc před prázdnou bránu.

Od té doby mohl Imidin hrát v klidu zezadu, obranu ještě více zhustil. My pak měli méně prostoru na střely i na kombinaci středem hřiště a kombinace po stranách nebyly pro Opatovské příliš nebezpečné.

Postupem času byl zápas čím dál víc vyhecovaný. Z každého celku za to mohl jeden hráč. Na naší straně to byl provokující a hádající se Czechmate, na druhé straně vyšinutý Balvín, kterému šlo spíše o to co nejvíc nás zbrousit a pokopat, než si zahrát fotbal. Radost z něj neměli ani jeho vlastní spoluhráči.

Konec našim nadějím na alespoň bod byl po druhé brance Imidinu, která byla vskutku výstavní - z lehkého úhlu do vzdálenější šibenice. Na naší nemohoucnosti nic nezměnila ani snaha hrát na čtyři útočníky. Závěrečný hvizd pro nás byl vysvobozením. Gól bychom nedali ani do půlnoci a aspoň jsme už nemuseli poslouchat kecy soupeřů a čelit jejich atakům.

Rozhodně ne všichni z Imidinu ale byli "mimo". Například útočník, který na podzim vedl tým zpoza lajny a poté nám prorokoval postup, tentokrát nastoupil. Od něj jsme se nedočkali žádných provokací - slovních ani fyzických. Není divu, vzhledem k přezdívce "Koty" jsme usoudili, že jde o slavného Messiho Kotrbáčka.

Jak jsme se po utkání shodli, nezbývá než věřit, že v konečné tabulce skončíme před Imidinem, což by byla alespoň malá náplast za pokořující porážku.

Sushi