Celtic THK - AC BongoBongo
Nejcennější remíza Celtiku
(hráno 5. října 2011 na Mikulovce, UMT3, od 18.15)
Jestliže jsme o minulém vítězství mluvili jako o tom nejvíce vydřeném, stejné hodnocení můžeme použít u remízy s BongoBongo. Frajerům, kteří měli po třech zápasech šest bodů a skóre 25:3, jsme notně přizpůsobili taktiku, která byla základem úspěchu. Hráli jsme největšího zanďoura za dobu naší existence, se třemi obránci, bráněním celé pětice, ježděním po zadku kompletního týmu a trochu tvrdší hrou, která měla za cíl utkání soupeři co nejvíce znechutit. Místy jsme to brousili opravdu hodně, a je tak zázrak, že nikdo z nás neobdržel žlutou kartu.
Jak průběh duelu, tak jeho výsledek dokazují, že stanovená taktika, která Sušimu vynesla ocenění Hvězda zápasu, platila. Proti nám nastoupil tým, kterému se podle mě mohli z našich dosavadních soupeřů rovnat jen borci ze Steve a Chvojkovic. Kluci byli sice mladí (vesměs i mladší než my, což se nám stalo možná poprvé), ale draví, rychlí, zároveň však i techničtí - zkrátka bylo poznat, že dosud hrají velký fotbal, a to ne na žádné pralesní úrovni. Vynikal hlavně "Máza", borec s vizáží Poboráka za mlada, jenž dorazil údajně rovnou z tréninku a nás navzdory únavě solidně větral. Kolikrát jsme ho chtěli třeba zastavit i za cenu faulu, ale ani jsme ho nemohli dohnat, což však platí i o dalších jeho spoluhráčích.
Naši morálku mohl ohrozit blbý gól, který jsme dostali. Po přímém kopu měl před sebou Bláža skrumáž hráčů, ze které mu míč najednou vyletěl. Naše opora už ovšem bohužel nestihla zareagovat. Naštěstí jsme ale nezmagořili a nezačali hrát žádný hurá fotbal s cílem co nejrychleji vyrovnat. Pokračovali jsme v trendu úvodu utkání s tím, že nějaká šance musí přijít a my ji musíme proměnit.
Nejblíž k tomu měl asi Stenly, který dostal centr na hlavu do pozice, ve které mu zbýval překonat jen brankář, který se ale teprve přesouval. Stenly cpal balon k tyči tak, až zamířil vedle. A tak se bylo třeba prosadit z ničeho. Jeden z obránců soupeře vzácně zaváhal při rozehrávce, Váca dokázal vydoloval míč, který se protihráči sekl kdesi mezi nohama, a tváří v tvář gólmana prostřelil. Euforie mohla propuknout!
Jenže v tu chvíli zbývalo do konce ještě určitě aspoň dvacet minut, takže bod byl ještě na hony vzdálen. Na cestě za jeho získáním nám pomohla i notná dávka štěstí, hlavně v závarech, po nichž se kulatý nesmysl odrážel většinou k našim obráncům, jimž se ho dařilo odklízet z bezprostředního nebezpečí. Dále se balon několikrát otřel o brankovou konstrukci. No a je třeba také přiznat, že ke konci už jsme i šetřili čas, a připomenout Vácova slova: "Jako já mám normálně rád fair-play, ale dneska proti tomuhle týmu...?"
Ironií osudu jsme nakonec ještě mohli vyhrát, což by asi Bongaři nerozdýchali, protože i s plichtou měli celkem problémy. Právě Váca se řítil sám na gólmana, jenže už toho měl plné kecky, a tak jeho střela měla bohužel parametry malé domů. Na Vácův stý gól za Celtic si tedy nejspíš budeme muset počkat až po jeho návratu z Malty (ač doufáme, že ho ještě uvidíme příští středu, protože odlet je až ve 22 hodin!).
Na závěr mi ještě dovolte vyzdvihnout Blážu, Czechmatea, Krychlouna, Stenlyho, Sušiho, Honzíka, Vácu, Lukyho, Pavla a Soukína - kluci, bylo to super! Týmový výkon, jak má být! Za diváckou podporu a pomoc s vymýšlením taktiky patří dík naší milé CelticGirl.
Suši